Dnes, 16. července 2025, se v prostorách radnice odehrál historický okamžik: po dvou letech intenzivního vyjednávání, mlčení, vyčkávání, mlžení a drobných osobních výměn došlo k podpisu dohody mezi městysem Frymburk a panem Tomášem Václavíkem. Ten tak bude moci svůj vodovod konečně připojit k městskému systému – a jeho kohoutky nebudou nadále pouze dekorací.

Jednání se zpočátku jevila jako rutinní procedura. Jak se však brzy ukázalo, šlo o šachovou partii plnou taktických tahů, kde každé "ano" znamenalo "možná" a každé "zítra" znamenalo "až se planeta znovu zarovná". Někteří zlomyslníci dokonce začali šířit fámu, že starosta Řezáč si snad nepřeje, aby voda tekla – nebo snad tekla jen vyvoleným.

Naštěstí se ukázalo, že tyto domněnky byly liché. Starosta prý pouze chránil obecní zájmy s takovou horlivostí, že to na první pohled mohlo působit jako osobní msta. Všechny průtahy, odklady, posudky, revize, audity, znova posudky, znova revize a ještě jednou podpisy nebyly ničím jiným než hlubokým projevem zodpovědnosti. Ota Řezáč tak znovu potvrdil, že je nejen pevný v zásadách, ale i zcela prostý osobního prospěchu. V podstatě františkán mezi funkcionáři.

Slavnostní podpis proběhl v obřadní síni radnice za účasti obou aktérů, několika zvědavců a jedné překvapené úřednice, která si původně přišla jen pro kávu. Atmosféra byla natolik dojemná, že i těm největším skeptikům zvlhly oči – a nebylo to jen tím, že klimatizace zrovna vypověděla službu.

A tak se Frymburk posouvá opět o krok blíže ke svému velkému cíli: stát se lázeňským městečkem, kde voda proudí, občané se smějí a starosta bdí jako neúplatný anděl strážný veřejného zájmu. Děkujeme, Oto. Děkujeme, Tomáši. A především: nechť voda teče!