Frymburskou radnici navštívil pořad Reportéři ČT a krátce vyzpovídal starostu lázeňského městečka Frymburk Otu Řezáče. Řezáč během několika sekund poodhalil podstatu fungování svého městečka. Po dlouhá léta se tomuto dnes již veteránskému starostovi daří udržovat radnici záhadným a nejistým způsobem v chodu – a právě v této reportáži došlo k odhalení.

Celé kouzlo spočívá v mottu: „Nečteme pokyny.“

Této reportáže se chopil nový člen našeho redakčního týmu, Pepek Vyskoč (dále PV), a rovnou se starostou (OŘ) učinil krátký rozhovor.
PV: Pane starosto, dobrý den.
OŘ: Dobrý.

PV: V uvedené reportáži jste působil trochu nervózně. Asi není jednoduché přijít ve vysílání s takto odhalujícím doznáním.
OŘ: Co tím myslíte? Jako že „nečteme pokyny“? Na to jste vy, inteligente, přišel až teď?

PV: Hmm, promiňte, jsem tu nový. Trochu se bojím zeptat—jak jste na tom se čtením zákonů? Víte, o čem mluvím?
OŘ: Haha.

PV: Vzhledem k problémům městyse se stavebním úřadem, odborem dopravy a silničního hospodářství a vlastně i s ostatními úřady to vypadá, že ani nevíte, že existuje nějaký stavební zákon.
OŘ: Nějak se mi přestáváte líbit. Já jsem tu už mnoho volebních období a já rozhodnu, kde co bude stát – ne nějaký stavební úřad.

PV: Neměl by být úřad městyse, zvlášť lázeňského, etalonem v dodržování právních norem?
OŘ: Heleďte, já jsem po krátké kariéře jezeďáckého šoféra začínal jako předseda místního národního výboru na Lipně. To jste žádné zákony nepotřebovali. Prostě se to celé narovnalo trošku oklikou—došlápli jste si na děti, třeba se nedostaly do školy; potlačili jste trochu příbuzné… nebo já nevím. Prostě si člověk něco našel bokem.

PV: V městysu se říká, že obdobné metody s úspěchem používáte dodnes.
OŘ: Jsem rád, že jsme se dostali na společnou řeč. Chcete-li něčeho dosáhnout, nemůžete tlačit přímo. To nikdy nedělá dobře. Nejdřív je třeba nepřítele oslabit. Třeba trochu popíchnete souseda—taková sousedská hádka sebere sílu i otřelému potížistovi. Pak trochu přitlačíte přes děti, nějaké problémy ve škole a tak. A taky různá udání a anonymy, to používám nejraději. Rád vystřihuji. Někdo plete svetry, někdo pije pivo – já vystřihuji.
Ani nevíte, co je to za kreativní činnost. Někde vystřihnu z novin jméno, jinde fotku z Facebooku. Nejraději ale mám podpisy, ty vystřihuju a nalepuju se zvláštním zalíbením. Brrr, ještě teď mám husinu.

PV: WOW... „Hluboký nádech“… To jsme se dostali trochu daleko, asi to ukončíme, půjdu se nadechnout a děkuji…
OŘ: Čest, soudruhu.