Jako starosta městyse mi zákon ukládá starat se o veřejný majetek a dobře ho spravovat. Abych neupadl v pokušení něco lohnout, zaonačit, nebo nechat zobnout kámoše, má demokracie pojistku o to je „Informační zákon“. Ten má umožnit každému nahlédnout do hospodaření obce, protože je to věc veřejná.
Nicméně, mě se to moc nehodí do krámu… Považte, jak by se mi dělalo, pokud by mi každý koukal pod ruce. To si to radši dělejte sami.

Zkusil jsem metodu mrtvého brouka – jakože ty informace prostě zazdím.
Ale pozor, ony jsou také ještě soudy. Letos a loni jsme stáli před soudem cca 12x. Občas jsem se odsouzení vyhnul tím, že jsem těsně před vynesením rozsudku informace vydal.
Některé jsou ovšem tak ožehavé, že je prostě nedám.A tak a jsme potřetí odsouzeni soudem – ostuda jako Brno.

Týká se to kauzy „Kozel zahradníkem“, kdy jsme pověřili mého sportovního kámoše Lukáše Touška vyhlášením výběrového řízení na opravu naší lékárny bez lékárníka. Více v článku zde....
Měl asi nějaký zkrat, nebo záchvat a v naprosto férovém výběrovém řízení vybral svoji vlastní firmu UL Services s.r.o. A považte, já si toho vůbec nevšiml, přísahám…Tak začíná martýrium, jak ty informace poskytnout tak, abych je vlastně neposkytnul….